Vírské hrabství
  
Jedna tajemná říše kdesi daleko na severu, kam už ani rovnoběžky nesahají se jmenuje Vírské hrabství. Má přibližně 3200 obyvatel v 8 provinciích a 5 závislých územích. 
  
Měnou tohoto státu je "Vírský tolar" (Vt) = 100 Bakulí (Bk). Aktuální kurz vůči ruskému rublu je 1 Vt za 156,58 Rublů, podobný je i kurz s chorvatskou Kunou, což svědčí o mimořádné síle vírské ekonomiky. Inflace se drží už řadu let pod úrovní 50 %, podobně jako nezaměstnanost.
  
Zřízení státu jak napovídá oficiální název je absolutistická konstituční monarchie s prvky chalifátu. Jde vlastně o obdobu Libyjské džamahírie, která stejně jako vírské státní zřízení odmítá přirovnání k jakémukoli jinému uspořádání společnosti. Zajímavé ale je, že na pomyslném trůnu této kvetoucí říše nesedí jeden, ale hned sedm panovníků - hrabat. Tito se sami nazývají "Sedmička", obyvatelstvo hovořící svérázným nářečím komplikovaného původu, je ale označuje jako "svinie vidieracskie" (v překladu to znamená utiskovatelé) což zřejmě bude souviset s vysokými daněmi, které Sedmička vybírá. Jinak je ale obyvatelstvo s vládnoucí vrstvou spokojeno, jak jinak, když se za posledních 50 let dostali z úrovně odpovídající východnímu Slovensku na absolutní světovou špičku.

Provincie a závislá území: viz mapa.html
  
Provincie:
- Jihovírsko a Hrdá ves (tzv. Podhrázní distrikt)
- Jihozápadní marka - Karasín
- Provincie Chlum - Poříčí
- Centrální Vírsko - Korouhvice a distrikt sídla "Pod Čeperkou"
- Severozápadní Vírsko a statutární město Hluboké
- Severní marka - Polom a Ambrožský autonomní distrikt
- Horní Vírsko - Severovýchodní teritorium
- Autonomní oblast Západní Poříčí - Vítochovsko - Veselsko
Závislá území:
- Hrabství Dalečín
- Sulkovecko - Ubušínská konfederace
- panství Přední a Zadní Nyklovicko
- Spojené emiráty Rovečné a Tresné
- Blízký Východ - Věstínsko

Charakteristiky regionů
  
V Jihovírsku a Hrdé vsi (Podhrázním distriktu) je sídlem správy Místodržitelský palác v Hrdé vsi. Je největší turistickou atraktivitou celého distriktu. Není divu, když se nad ním tyčí téměř 80-ti metrová kolmá stěna z třetihorních čedičů, známá také jako "Potnice". Palác pochází z 10. století ale architektonický styl se blíží spíše středoasijskému novobaroku než románskému slohu. Provincie je velmi hornatá, dominantou je hora Povrchnice (1650 m.n.m), která poměrně dobře vystihuje povahu zdejších obyvatel. Pozoruhodná je i jediná vodní elektrárna, která zásobuje místní výrobu točené zmrzliny. Ta je hnacím motorem turistického ruchu, a tak se daří i např. vyhlášenému nevěstinci Siesta. Vírské veletrhy a výstavy (VVV) někdy milně považované za jarmark lákají návštěvníky až z mírného klimatického pásu. Region patří do jádrové oblasti říše, zasahuje sem konurbace Chlupovírko - tj. Chlum, Polom, Vír a Korouhvice, o celkovém počtu obyvatel 910. Výhodou Jihovírska je, že sem nechodí šavlozubé srny, o kterých ještě bude řeč. Nemůžou se totiž dostat za Potnici. Velice důležitá je jediná nemocnice "Špitálka", kterou vystavěla doňa Mirka Zelená holýma rukama.
 
Jihozápadní marka - Karasín je ovládána hejtmanem Zděnkem ze Žďánic z karasínského minaretu. Tento osvícený muž dal své sídlo vystavět na obranu proti šavlozubým srnám které jsou postrachem celé říše (viz biota). Za dobu své vlády sice musel stěny minaretu několikrát zpevňovat, nicméně stavba srnám odolala. V této provincii jsou jejich "nálety" nejděsivější, proto platí v nočních hodinách přísný zákaz vycházení (pod pokutou 100Vt). Zdroj obživy nacházejí obyvatelé v lovu ryb, zemědělství je znemožněno drsným klimatem charakteristickým silnými větry z jihu, západu, severu a východu. Stále populárnější zábavou je korida, při níž odvážlivci zkouší své štěstí v zápasech s "kolozubkami", zdomácnělou formou šavlozubek.
 
Provincie Chlum se pyšní jedním z "nejmocnějších" hradů v celé říší. Ten slouží mimo ochrany obyvatelstva proti šavlozubkám i jako sídlo knížete Schauera von Korouhwitz, kterému bylo toto území svěřeno do správy. Svůj úkol plní znamenitě a tak byl například počet krav ve zdejším statku za posledních 5 let zdesetinásoben na 20 kusů. Provincie patří k nejbohatším v říši a mimo zemědělské činnosti která zahrnuje pastevectví (významný je vývoz hnoje do sousedních království) a pěstování prosa, je zdrojem příjmu i námořní obchod. Kvetoucí Chlumská zátoka bývá ne nadarmo označována jako Benátky severu. Lov tuleňů a velryb má jen doplňkový charakter.
 
Centrální Vírsko - Korouhvice a Distrikt sídla "Pod Čeperkou" je takříkajíc jádro jádra celé říše. Samotné město Korouhvice je sice spíš sídlem byrokracie než průmyslu nebo služeb, přesto dosahuje HDP regionu úctyhodných 15 650 Vt na osobu na rok! Kníže Schauer von Korouhwitz vlastní na hlavním korouhvickém bulváru zámek, ze kterého spravuje celou oblast (mimo sídelního distriktu). Toto dědičné výsadní postavení si Schauerovci vysloužili za věrné služby "Sedmičce" při dobývání Čeperky začátkem "čtvrtého věku" (viz historie). Hornatý reliéf neumožňuje rozvinout intenzivní zemědělství a tak je zdrojem obživy prostých obyvatel převážně chov jaků na maso mléko a vejce, která jdou zvlášť dobře na odbyt v severních závislých územích. V distriktu sídla "Pod Čeperkou" je hlavní pevnost říše. Jak by řekl prostý Vířan: "Ani kráva si tady neuprdne bez dovolení těch z Čeperky". Což vystihuje plně rozsah moci Sedmičky. Sídlo je tvořeno dvěma mohutnými a zároveň přepychovými pevnostmi v chatařském stylu. Vysoké jižní stěny chrání stavby před občasnými hurikány. Interiér zde bohužel popisovat nemůžu, zajděte si na plánovaný den otevřených dveří. Z dalších pamětihodností sídelního distriktu můžeme uvést katedrálu sv. Metoděje, sv. Theodory a sv. Haliny, jež bývá stavěna znovu každý rok technologií stlačovaného sněhu v blízkosti Jižní pevnosti. Staré prameny se též zmiňují o jakési Alího mešitě, jež patrně stojí někde v pralesích sídelního distriktu dodnes. Podrobněji o rozšíření islámu na Víru v sekci Víra.
 
Severozápadní Vírsko a Statutární město Hluboké řídí baron Kejhal ze své pevnosti na hoře Ostražné u Hlubokého. Region je především námořní velmocí. Předmětem vývozu je především kvalitní domácí plastelína, dováží se proso a textilie. Region patří mezi chudší, také kriminalita je zde vysoká, proto se před časem uvažovalo o jeho vyhoštění ze spolku a dokonce zavedení vízové povinnosti. Od toho nakonec Sedmička ustoupila na žádost doňi Mirky (jinak Zelená doňa), která odebírá plastelínu pro svou uměleckou činnost. Oblast je také sužována 60-ti procentní nezaměstnaností.
 
Severní marka - Polom a Ambrožský autonomní distrikt jsou srdcem severní poloviny říše. Historie provincie sahá až do dob tažení Ambrože Velikého do Poličky v roce 514 př.n.l.. Odtud byl sice vyhnán praotcem Poličkou, ale uchýlil se do úrodného širokého údolí Polomského potoka (dříve Rudá řeka) a založil zde prosperující říši. Na regionu jsou zajímavé především tři věci: zaměření na polygrafický průmysl, etnogeneze a související kulturní svéráz. O vývoji obyvatel Polomska a jeho kultuře se dozvíte něco málo v kapitole Kultura. Zde se pouze zmíním o velevýznamném polomském polygrafickém průmyslu, díky kterému je Polom největším světovým producentem časopisů na světě, významná je i produkce toaletního papíru. I když je výroba ekologicky závadná, je výrazně podporována a zaměstnává plných 86 % ekonomicky aktivních. Nejznámější je bulvární týdeník "Keliš". Pokud Polomsko navštívíte, nenechejte si ujít prohlídku "Ambrožova dvora" - sídla místodržitele a především slavné Ambrožovy univerzity. 
 
Horní Vírsko - Severozápadní teritorium je nejhornatější provincií celého hrabství (nejvyšší vrchol dosahuje 1774 m.n.m. - Horní les - pětihorní vrásnění). Jediným důvodem, proč je součástí říše, je jeho vynikající bránitelná poloha. V minulosti totiž barbarské hordy, které obývali oblast dnešního Svojanova, podnikaly časté loupežné výpravy do Vírska. Nájezdníci surově znásilňovali a mísili se tak s domácími, což ještě komplikuje původ Vířanů. Kraj strádal a obyvatelstvo z posledních finančních prostředků (dotace z Čeperky) vystavělo (přes protesty žen) obrannou věž Klátivec na Horním lese, která je dodnes symbolem svrchovanosti a svobody vírského národa. Sídlí zde páni z Javorova, kteří (díky fundovaným radám Sedmičky) nastolili trvalý růst ekonomiky regionu. Ten využívá své malebnosti a neponičené přírody (lesnatost 95 %) k rozvoji turistického ruchu. 
 
Černou ovcí říše je autonomní oblast Západní pobřeží - Vítochovsko - Veselsko. Ta nechvalně proslula svými separatistickými tendencemi, které byla sedmička nucena několikrát krvavě potlačit. To negativně ovlivnilo počet tamních obyvatel, především mužů, kteří byli zabíjeni přednostně. Proto je zde největší procento starých panen z celého hrabství. Hospodářství provincie se zakládá na chovu sobů, které tvoří 95 % HDP. O zbylých pět procent se dělí výroba sektorového nábytku (VIVEKO - Vítochovsko-veselské koberce - se zahraniční kapitálovou účastí) a plechových hraček. Cena sobích kožešin na světové burze v posledních letech neustále klesá, což region sráží do kolen a separatistické snahy ustali. Nicméně si na Čeperce vymohli autonomii. Ta je ale spíše formální, zmocněnec Sedmičky maršál Blažej z Kunratic, který sídlí v provizorní rezidenci (stanu) na náměstí ve Vítochově je pokorným sluhou svých hrabat.
 
Závislá území zde podrobně popisovat nebudu, stačí poznamenat že odvádějí daně do říšské pokladny a slouží jako levná pracovní síla mnohdy i otročí ve službách Vířanů.

Národnostní složení a historie
 
V této kapitole se pokusím vysvětlit jak vznikalo etnikum Vířanů, kteří dnes tvoří 99 % obyvatel říše, na pozadí historických událostí. (Zbylé procento tvoří Poličťané, spjatí svým původem s praotcem Poličkou ze severu). Kolem roku 2569 př.n.l. vyhópl prafotr Vír na Čeperku a hlásí: "Tady hodíme zicnu!" Tento jeho výrok se dochoval vytesán do kamene na dnes již vyschlé studánce nedaleko Čeperky. Prafotr Vír sebou přivedl asi 500 rolníků a řemeslníků z nížin u Tišnova. Pro svou cestu zvolil údolí Svratky, takže poutníci museli překonávat Potnici. To se jim po letech povedlo a touto těžkou zkouškou zocelený lid se usadil v úrodných kotlinách okolo Velkého Jezera. Příchodem prafotra Víra na Čeperku začal první věk. Ten skončil až roku 515 př.n.l. kdy se do severních oblastí dnešní říše uchýlil Ambrož Veliký, poražený v bitvě u Poličky, a založil město Polom. Etnika se z počátku příliš nekřížila (nižší postavy polomských mužů to neumožňovali), a na to polomští dopláceli (vždyť jich bylo jen 96). Jejich "bujní chlapíci", jak jim později začali přezdívat Jižanky z Víru, se spokojili s tím co měli a degenerace byla na cestě. Sestra matky pradědečka Ambrožovi pravnučky tomu učinila přítrž vynálezem převratné antikoncepční metody, při níž se používalo dvou nepálených cihel. Postupně si ale Ambrožovi cestu na jih našli a tak byl jejich rod zachráněn. V této době, soudě podle kosterních nálezů, bylo obyvatelstvo Vírska po smíšení dvou základních etnik menší zavalité postavy, s výraznými lícními kostmi a nadočnicovými oblouky. Kapacitou mozku se už blížili dnešním lidem. Se svou průměrnou výškou 145 cm, ale znamenali poměrně snadnou kořist pro šavlozubé srny, které sem prý byly dovezeny kupci po toku Svratky někdy před příchodem polomských. A tak bylo možná štěstí, že byly (už zmíněné) nájezdy barbarů ze Svojanovska tak úspěšné. Veselé páření znamenalo nejen nárůst průměrné výšky populace, ale i konec druhého věku. Třetí věk byl charakteristický zakládáním měst a růstem počtu obyvatel. Země ale byla chudá a zaměřená jen na zemědělství a sexuální turistiku. To skončilo legendárním příchodem Sedmičky (rok 0), který započal čtvrtý věk. Ten trvá dodnes. V tomto období v území Vírska zaznamenalo neuvěřitelný pokrok po všech stránkách. Byly provedeny pozemkové reformy a zakázala se prostituce. Jedinou výjimkou měl být nevěstinec Siesta, oblíbený to podnik dona Goláně. Sedmička postupně upevňovala svou moc a stala se neomezenými vládci v kraji. Jejich vliv dále rostl a tak bylo původní "Jádrové Vírsko" doslova obaleno dobytími územími. Nejslavnější vítězství bylo dosaženo v boji proti Tatarům z Olešnice, kteří jsou dodnes zavázáni odevzdávat do Vírska 100 litrů velbloudího mléka týdně. Takzvaná moderní doba začala když dala Sedmička vystavět své sídlo "Pod Čeperkou" a na trvalo se tam usadila a její členové se pasovali na hrabata. 

Přírodní podmínky
 
Jak už jsem zmínil při popisování jednotlivých provincií Vírského hrabství, většina povrchu říše je hornatá, povětšinou zalesněná. Vrásnění místních masivů proběhlo koncem pětihor, někdy bývá označováno jako pozdněčeperské. Významným poutním místem je hora Ambrožova Bořinka, kde stojí tisíciletý buk opředený množstvím pověstí. Za temných nocí tam prý jasně hoří ohně a podivné bytosti napodobují lidské tance. Lidé se proto na horu vydávají jen s průvodcem, kterého si mohou najmout v turistickém centru v Polomu. Čeperský hřeben je ale bez konkurenčně nejvyšší a nejatraktivnější masiv v celém hrabství. Na jeho severních úbočích pramení dva ze tří nejvýznamnějších veletoků říše. Nyklovický potok - splavný od pramene- a Polomský potok, na kterém je vystavěna řada přehrad. Oba toky ústí stejně jako Svratka do Velkého jezera, které představuje hlavní dopravní, především obchodní osu. Půdy jsou v celém území spíše málo úrodné, převládají podzoly a rankery. Jen Neperský masiv se pyšní kaštanozeměmi. Ve Vírsku se střídají dvě roční období - léto a zima, prudké přechody mezi nimi někteří chybně nazývají podzim a jaro. Srážky přesahují v ročních úhrnech 25 000mm. Významné ekologické riziko představuje těžba petroleje ze dna Chlumské zátoky - na dně Velkého jezera. Jde o energetickou surovinu strategického významu, která je využívána na panovnickém dvoře.

Dodatky k hospodářství
 
Někomu by se snad mohlo zdát, že se zde nabízí jistá paralela Vírského panství a Švýcarska. Jde v obou případech o hornaté území, obyvatelé jsou velmi svérázní a hrdí, tvoří "směsku" etnik, využívali horské stezky. Ale v tomto posledním bodě je právě největší odlišnost. Švýcaři vybírali poplatky za průchod stezkou a obchodovali s okolními zeměmi. Vírští však zřídili horské stezky původně proto, aby se okolní barbarské národy snáze dostávali k jejich četným nevěstincům. Dokonce prý vzniklo něco jako předchůdce dnešních pojízdných prodejen… Staré časy už jsou ale dávno pryč a jediný nevěstinec Siesta už na stezkách závislý není. Většinou sem "zákazníci" připlouvají po Velkém Jezeře a slézají Potnici.

Halina
 
Rád bych zde také uvedl na pravou míru legendu o panně Halině. Nešlo, jak se někteří domnívají, o netvora pocházejícího z Velkého Jezera, ale o prostou dívku, která doplatila na nedostatečnou velikost populace Ambrožovců po jejich usazení v dnešním Polomaku. Degenerace se u ní projevila tím nejbizardnějším způsobem, jaký si lze přestavit (netřeba popisovat). Navíc se pomátla, když její jediné dítě (syn Ambrože juniora, kterého za letního večera znásilnila na Čeperce, což odnesl Ambrož rozmačkáním a Čeperka odlesněním temenní části) sežrala šavlozubá srna, která na následky svého neuváženého činu v křečích zašla na Louce u Polomu. Halina, která byla jako zrůda "dotvořena" se vydala na svou pouť krajem. Charakteristické příkopové propadliny na místech jejího odpočinku je dodnes možné spatřit zvláště v okolí Korouhvic.O jejím počínání existuje více teorií a já bych čtenáře nechtěl mystifikovat, proto nechám tuto otázku otevřenou. Jisté ale je, že Halina dosud žije. A to v údolí Nyklovického potoka. Je zřejmě jediným predátorem šavlozubých srn a je proto ekologicky nepostradatelná. Pokud by ji někdo z vás viděl, ať se neprodleně obrátí na nejbližší stanici VB (Vírské bezpečnosti). Každoroční "Halinosochání" je tedy především díkem této podivné bytosti, která se dokonce dostala až do znaku Sedmičky. Sedmička je už popsána jiným autorem na jiném místě.

Dodatky ke kultuře
 
Kultura Vírského hrabství je nejvíce ovlivněna polomskými a vírskými tradicemi. Pro plné pochopení těchto tradic by bylo potřeba dlouholeté studium obyvatelstva přímo na místě. Polomskou mentalitu by snad mohl člověk pochopit jen po dlouhém studiu na Ambrožské univerzitě. Proto si dovolím jen malou ukázku z místních zvyků. Tzv. "káňání" není jen směšným pobíháním po louce s rukama upaženýma a hrdelními výkřiky. Jde o starý rituál z doby, kdy ještě polomští obývali dnešní Břeclavsko. Tam byli v neustálém nebezpečí a díky své nevelké postavě byli často kořistí poštolek nebo káňat. Jedinou možnou ochranou proti dravým opeřencům se polomským stalo "káňání", které ptáky úplně pomátlo, takže naráželi do sloupů a padali mrtví k zemi. Na tomto příkladu je dobře patrné, že nic z povahy ambrožských není uměle vytvořené, vše má svůj důvod a to již dávno. Káňání, které pravý smysl ztratilo, se dnes pro radost oddávají mladí Polomáci a to na především v den Haliny Svatořečené, tedy 29. prosince.

Víra
 
Náboženství je Vírskobratrské reformované po vyrovnání. (Jde o vyrovnání s původním polomským animistickým náboženstvím).Reformované proto, že už od roku 1250 jsou zde při obřadních rituálech zakázány lidské oběti. Četné chrámy po celé říši nenechají nikoho na pochybách o tom, zda jsou domorodci religiózně založení či nikoli. Vírské hrabství je součástí samostatné církevní provincie, jež je přímou nástupkyní moravské arcidiecése Metodějovy, kterým vlastně začíná nepřetržitá řada duchovním správců Vírska. Tato hodnost se od těch dob neustále předává v jeho rodu. Někde na Vírsku se též nalézá svatostánek islámský - Alího mešita. Okolnosti jejího vzniku jsou obestřeny mlhou stejně nepropustnou jako mlha, jež stoupá ze Svratky za pošmourných zimních večerů, rovněž její lokace je dosti nejasná. Ví se pouze, že vznikla nejpozději roku 732, kdy je zmiňována mezi mešitami hlásícími se k šiítskému ritu. Imám při této mešitě působí dodnes - nelze ovšem vyloučit, že jde po celou dobu o tutéž osobu. Jeho přítomnost se projevuje především neustálým vyhlašováním džihádu všem kolem. Další z teorií je, že se jedná o schizofrenního arcibiskupa vírského, v jehož rodu je právě rozdvojení osobnosti dědičná (vzpomeňme si na bratrskou dvojici Cyril a Metoděj - podle nejnovějších zkoumání nikdy Cyril neexistoval, byl pouze výplodem bujné mysli Metodějovy, podvod musel být v Římě zamaskován údajnou smrtí Cyrila, aby nedošlo k ostudě). Tuto teorii podporuje zejména vlivný místní tisk, hlavně deník KELIŠ.

Ambrožova univerzita
 
Blíže se s ní seznámíte v odkaze Ambrosiina. Tady bych jen zmínil, že sídlí v Polomu už od 11. století. V současnosti je z důvodu rekonstrukce uzavřena. Budova university je vlastně původní rotunda křesťanských slovanských kmenů, kteří se na tomto území snažili neúspěšně uchytit. Univerzita má jedinou fakultu - artistickou. Ta se dělí do mnoha kateder, např. teologická, tělovýchovná a zemědělská, která je bezpochyby nejvýznamnější.

Vír 

Člen regionu:  Svratecko-křetínský trojúhelník
                      Bystřicko  
                      Sdružení obcí v okolí Vírské přehrady   

První zmínka o Víru pochází z první pol. 12. stol. Obec získala název podle Vířiny, typického místa na řece Svratce. Ve své historii patřil Vír ke kunštátskému, později k pernštejnskému panství. V okolí se zpracovávala železná ruda, v obci pracoval hamr a již v 15. stol. dva mlýny.

Vír v té době navštívila řada předních osobností kulturního i politického života např. Rudolf Firkušný, Petr Bezruč, Jan Masaryk a jiní.

Oblast patří do vyhlášeného přírodního parku Svratecká hornatina. Přírodní rezervací je Vírská skalka s přirozenými lesními porosty a významnými druhy rostlin. Nad obcí na řece Svratce byla vybudována Vírská přehrada, která je zásobárnou pitné vody pro město Brno a okolí.

Vír se stal centrem turistiky od 80. let 19. stol. díky činnosti hostinského Františka Šťastného, který své hosty ctil bylinným likérem Vírský vánek a dalšími specialitami. Podnik předal svému synovi, který byl mistrem reklamy.

Každoročně od roku 1954 absolvují běžci na trati z Víru do Nedvědice vytrvalecký závod Malý svratecký maraton. V roce 1998 byla v obci postavena kaplička zasvěcená Sedmipočetníkům.  Z Víru pochází legendární Navrátilův mlýnek, soubor dřevěných figurek, které poháněl potok tekoucí od Rovečného. Celý mlýnek byl renovován a dnes je atrakcí na nádvoří Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě.

Chlum

V roce 1360 náležel Chlum doubravnickému klášteru. Ve druhé pol. 16. stol. pak přešly obě vsi ke zboží kunštátskému. Zmínka o chlumské rychtě pochází z roku 1596. Obecní pečetě neexistovaly, Chlum používal vírskou a Korouhvice polomskou. Po vydání tolerančního patentu přestoupila většina obyvatel k evangelickému vyznání.

V Korouhvici býval až do zatopení v provozu mlýn. Osada byla celá zatopena v roce 1958 Vírskou přehradou, na jejímž břehu vyrostly o rok dříve čtyři nové domky. Ty tvoří současnou Korouhvici, navíc tu přibyla rekreační zařízení.

V Chlumu byl nalezen poklad starých mincí, které jsou uloženy v bystřickém muzeu. Za čp. 13 stojí chráněná lípa. V Chlumu se narodil Ing. Vlastimil Vondra, spolupracovník partyzánů, pak předseda fakultního spolku VŠZ a po roce 1948 odbojář proti komunismu, odsouzen na doživotí.

                                                                                                                                  <Луб>